Pracovní doba čistírny
| pondělí | 9:00 - 14:00 |
| úterý | 9:00 - 14:00 |
| středa | 9:00 - 14:00 |
| čtvrtek | 12:00 - 17:00 |
| pátek | 9:00 - 14:00 |
Adresa čistírny koberců
Nádražní 421, 252 19 Rudná u Prahy
Pracovní doba
po - ne 8:00 - 20:00
mob.: 603 722 727
tel.: 251 811 617
e-mail: info@a-supo.cz
Po předchozí dohodě je možné koberce do čistírny dovézt i mimo otevírací hodiny a také o víkendu.
Rodinná firma A-SUPO byla založena v roce 1995. Naše služby se snažíme přizpůsobit potřebám českých domácností a společností. Zabýváme se čištěním koberců a čalounění v domácnostech přímo u zákazníků
Čistíme kancelářské prostory pro pražské i mimopražské firmy – banky, obchody, restaurace, kluby, casina, herny, velkoprostorové kanceláře, hotely, penziony, mateřské i základní školy, divadla (např. Dejvické divadlo)
Dojíždíme ZDARMA k zákazníkům v Praze a blízkém okolí, nyní nabízíme dopravu zdarma také do Kladna, Berouna, Hostivic, Unhošti, Loděnice, Dobřichovic, Černošic, a podobně..
V naší čistírně koberců vyčistíme Vaše kusové koberce, přijímáme k odbornému čištění také tapiserie a gobelíny. Provádíme svozovou službu koberců.
Ano, design je důležitý. Ale čistota koberce ovlivní pocit čistoty celé místnosti. Proto je důležitá pravidelná a důkladná péče. Je-li váš koberec příliš znečistěný je vhodné využít profesionální službu čištění koberců. Tím koberec opět získá na své kráse a svěžesti, místnost je zbavena nepříjemných alergenů a roztočů.
Běžné čištění koberců můžete provádět sami doma pomocí vysavačů. Když je ale koberec velmi znečištěný, raději přenechejte starost o Váš koberec profesionálům.
V naší čistírně koberců se vypořádáme s prachem v koberci, značným znečištěním i roztoči. K čištění koberců využíváme moderní technologie a účinné ekologické čistící prostředky.
Znečištěný koberec je velkým problémem hlavně pro alergiky. V každém koberci se tvoří velké množství roztočů. Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů, pouhým okem je tedy nevidíme. Roztoči, vyskytující se v obytných prostorách, jsou častým původcem alergií. Při čištění koberců používáme velmi kvalitní technologie a čistící prostředky, díky kterým Váš koberec dokonale zbavíme roztočů.
Také v Čechách a na Moravě se vyráběly a dodnes vyrábějí krásné koberce. Jedna z prvních dílen na výrobu koberců ve Střední Evropě vznikla ve Vratislavicích. Nejprve se jednalo o rodinnou manufakturu, která se postupem času přeměnila v továrnu na koberce. S výrobnou koberců spolupracovali také významní umělci, např. Alfons Mucha. Vyráběly se zde koberce pro evropské panovnické dvory, státní budovy a paláce či věhlasné světové hotely. Např. pro hotel Waldorf Astoria v New Yorku vyrobili koberec, který byl svého času největším kobercem, měl plochu 326 m2.
Koberce můžeme dělit např. podle stáří. V Evropě se koberce podle stáří dělí do 5 základních skupin.
Jsou to koberce starožitné, kde se uvádí stáří přes 100 let, potom jsou to koberce staré se stářím 50-100 let, koberce starší, které mají 30-50 let, koberce novější ve stáří asi 10-30 let, a poslední skupinou jsou koberce nové – do 10 let.
Dále se koberce rozdělují podle rozměru. V našich krajích se používají hlavně tři základní termíny pro určení velikosti koberců. Je to předložka pro koberce malých rozměrů, potom koberec s označením běhoun, kde délka výrazně převyšuje šířku. Pro velké formáty je to běžně užívaný pojem koberec.
Levné čištění koberců Brno a půjčovna čističů koberců Brno.
Čištění koberců Dočista Brno a půjčovna čistících strojů Brno.
Můžeme je dostat darem, nebo si je přivezeme z dovolené jako hodnotný suvenýr, koupíme je ve specializovaném obchodě s koberci už přímo do interiéru našeho bytu nebo je podědíme po předcích.
Ručně vázané orientální koberce jsou vlastně umělecké předměty, kterými kultura Orientu obohatila ostatní oblasti světa. Toto umění ručně vázat koberce patří ve světě mezi nejrozšířenější řemeslné disciplíny. Především v asijských zemích se vázáním koberců zabývají miliony lidí.
Nevýhodou tohoto „uměleckého díla“, jak se také koberce občas dají nazývat, je fakt, že koberce ve srovnání s ostatními starožitnostmi mají omezenou životnost. Vyrábějí se z přírodních materiálů (z vlny, bavlny, hedvábí) a tyto omezují stáří koberců na desítky let. Zřídka se koberce dochovávají po staletí, většinou náhodou nebo díky ideálním podmínkám, např. v majetku šlechtických rodů, muzeí, soukromých sbírkách přecházejících z generace na generaci.
Jsou to buď koberce vázané (to jsou koberce s vlasem) a tkané (tam se počítají kilimy – jinak též nazývané jako „kelimy“ – to jsou koberce bez vlasu, většinou oboustranné). Kilimovými technikami se také tkaly věci denní potřeby, např. čabraky, přehozy, deky a nebo také torby a ozdobné tašky.
je to dělení koberců podle prostředí, ve kterém vznikaly.
Koberce nomádské považujeme za jedny z nejstarších vůbec. Jsou to koberce geometrických vzorů, mívají nižší hustotu osnovní vazby, jsou většinou menších rozměrů.
Venkovské koberce vyráběli a vyrábí obyvatelé, kteří jsou již pevně usazeni ve stálých obydlích. U koberců se projevuje vyšší stupeň kreativity, jsou rozmanitější, neboť nejsou už tolik svázané tradicí jako původní koberce nomádské.
Městské koberce jsou koberce produkované specializovanými dílnami. Ty se již zaměřovaly na poptávku na trhu, vytvářely nové a dokonalejší vzory, barvy se stávaly jasnějšími, inovovaly se zastaralé vzory.
Dvorské koberce byly vrcholem kobercové tvorby. Tyto dílny považujeme za dávno zaniklé. Původně v nich působili umělci, výtvarníci, často malíři. Kobercové dílny byly součástí dvorů panovníků a vytvářela se zde vskutku umělecká díla. Jen málo z těchto výjimečných koberců se zachovalo v perfektních soukromých sbírkách či v muzeích.
Podle odborné literatury se většinou uvádějí čtyři hlavní oblasti s pradávnou tradicí výroby koberců – je to Střední Asie, Turecko, Írán a Zakavkazská oblast.
Dalšími zeměmi, důležitými pro vznik trhu s koberci a dlouhou tradicí výroby, jsou Indie, Afghánistán, Čína, Tibet i Mongolsko.
Koberce se počaly vyrábět také v Nepálu a Pákistánu.
Můžeme hovořit také o afrických zemích, především v severní Africe se výrobou koberců od pradávna zabývali v Maroku, Tunisku a také Alžírsku.
Do Evropy se spolu s orientální kulturou dostala výroba koberců přes země, jako je Rumunsko a nebo Španělsko, koberce se tkaly také ve Francii, kde si vzory přizpůsobovali pro potřeby francouzské šlechty.
Základními materiály pro výrobu koberců se stala vlna a hedvábí. Osnova koberce může být buď z totožného materiálu jako vlas koberce, nebo z materiálu jiného, např. se používá bavlna.
Obyčejně je to dělení koberců na sběratelské a užitkové a tomu také odpovídá způsob jejich užití. Sběratelské koberce většinou visí na stěnách či jsou umístěny na nefrekventovaném místě, užitkové koberce procházejí běžný provozem.
V našich zemích se používá základní dělení koberců, rozdělené do tří skupin: pro koberce menších a malých rozměrů se vžil název předložka, běhoun je koberec o malé šířce, zato délka tohoto koberce není zanedbatelná.
Pro velké rozměry se běžně používá obecný název koberec.
Jenže dělení koberců podle různých tvarů, formátů a rozměrů v Orientu bývalo složitější. Každý tvar nebo rozměr měl i své specielní pojmenování.
Např. v anglicky mluvících zemích se koberce dělí pouze na tři skupiny: nové, staré a starožitné.
Na německém trhu s koberci se vžilo pětistupňové dělení stáří koberců: nové, novější, starší, staré a starožitné. Toto dělení je ještě odstupňováno stářím koberců v letech a desetiletích.
Za starožitné koberce jsou v obou děleních dle stáří považovány koberce, které jsou starší než 100 let.
Volně čerpáno z knihy Orientální koberce, autor Miroslav Jungr
